S opuncií neboli nopálem, přesněji s její částí, jsem se seznámila už před pár lety doma v Čechách. Ačkoli je původní domovinou tohoto kaktusu americký kontinent, dnes se pěstuje téměř po celém světě, pro nás nejblíže ve Středomoří, a tak se s jeho plody pod názvem kaktusový fík můžeme běžně setkat v každém větším stavení s lípou za plotem. Co mě zaujalo více než samotné plody, které už jsem znala, byly plné krabice stonkových částí opuncie, jež mě opět přiměly zapátrat v hlubinách všech internetů a zjistit, co si s takovou nebezpečnou rostlinou v kuchyni počít a zároveň nepřijít k úhoně.
Mezi všemi informacemi mě překvapilo, že s cíleným pěstováním opuncie začali v centrálním Mexiku již před nějakými 8000 až 9000 lety, v Evropě je pak její výskyt poprvé zaznamenán na počátku 16. století a třeba v Austrálii se jí dařílo tak náramně, že se z Mexika musel dovézt i přirozený hmyzí škůdce, aby se eliminovaly důsledky jejího přemnožení. České zahrádkáře však zklamu, u nás se rostlina pěstuje jen pro okrasné účely - dokáže sice v klidu přezimovat, ale nemá vhodné podmínky, aby dostatečně vyrostla a začala plodit. Využití potom nemá pouze jako ovoce a zelenina, ale po odtrnování slouží také jako krmivo pro dobytek, mele se z ní mouka a v neposlední řadě díky jejímu parazitovi, červci nopálovému, získáváme dnes poměrně kontroverzní červené barvivo karmín, jehož hlavním producentem je Peru.
Co se týče fíků, žádné tajemství nečekejte, konzumují se nejčastěji čerstvé a to tak, že plod rozpůlíte a vydlabete lžičkou. Dají se také použít i do ovocných koktejlů, salátu či marmelád nebo vařené jako příloha k masu a já jsem si ho pokrájela do ovesné kaše. Zkrátka obyčejné ovoce. Chutí prý připomínají hrušky (odtud anglický název cactus pear nebo prickly pear), avšak mně přijdou jen obyčejně sladké bez výraznějšího tónu, a proto je ráda přihazuji právě do smoothie, kde se spojí s dalšími chutěmi. Dámy pak jistě ocení, že jsou fíky známým tukožroutem - z jejich výtažků se vyrábí i tablety na hubnutí :) Na co si ovšem musíte dávat od začátku pozor, jsou drobné, téměř neviditelné, chloupky, jež by měly být z kusů v obchodu setřeny, ale z vlastní zkušeností vím, že se nikdy nezbavíte všech. Zacházejte proto s fíky opatrně a nejlíp po celou dobu např. přes ubrousek, jinak vám zaručuju, že si dřív ukoušete prsty, než se to nějakým záhadným způsobem do kůže vstřebá.
Stonky jsou větší legrace! Jako zelenina se používají ty nejmladší výrostky a zbavovat trnů je za vás nikdo nebude, to musíte sami, ale jde to snadno, pokud máte nůž a ne kopyto jako já. Buďte důslední a vyřízněte všechny černé tečky, i ty, ve kterých už trny nejsou, aby vás při konzumaci nečekalo nepříjemné překvapení. Nopál můžete ogrilovat podobně jako cuketu nebo lilek, já se však pustila cestou vaření. Nakrájenou na kostičky jsem opuncii povařila cca 15 minut v lehce osolené vodě a po vychladnutí ji zamíchala do zeleninového salátu. Když už jsme u těch kaktusů, použila jsem i další ryze mexické suroviny - zelenou papriku, rajče, tomatillo, ředkvičku, spoustu koriandru a na zálivku limetkovou šťávu a kapku olivového oleje. Těsně před podáváním můžete ještě přidat čerstvě pokrájené avokádo (to aby zatím nezhnědlo) a máte lehký oběd jako ze žurnálu. Muži samozřejmě přihodí flákotu nebo alespoň tortillu, aby nestrádali. Mimochodem čerstvý kaktus mi voněl jako chřest a vařený potom hodně připomínal nakládanou okurku - na ty příliš nejsem, takže pro sebe i pro vás zkusím do příště vymyslet ještě další zpracování :)
