Týden 2. - Jedeme dál!

Ahoj, ahoj, ahoj, tak jsme zase tady spolu, (jako každou středu,) jako každý pátek! :)

Než začneme probírat aktivity druhého týdne, ráda bych vyzdvihla, že ve svém snažení neustávám (naopak dokonce přidávám) i přes drastické zhoršení okolních podmínek. Nu, považte sami - v úterý mě nemile zaskočilo zjištění, že bazén přestal být z nějakého záhadného důvodu vyhříván. To si pak v sedm ráno ještě se zalepenýma očima hupsnete do vody, místo rochnění si ve vířivkové teplotě vám projede tělem ledová hrůza a nevíte, jestli se vám těch několik dní tady jen nezdálo a nehodil vás náhodou někdo do jablonecké přehrady. S během zase souvisí to, že druhý týden pobytu už není ani památky po jet lagu, tedy se z postele nedokážu vyškrábat v šest a na cestě už do mě vší silou praží californské slunce - protože se nám tento týden ještě oteplilo a po noční mlze už není ráno ani památky. Aby toho nebylo málo a já trpěla ještě víc, rozhodla se včera moje mp3 ze všech možných alb, která v ní jsou nahraná, naservírovat mi do náhodného výběru výhradně Adele. Že teď neleží na dně zátoky, vděčí jen a pouze mému nedostatku síly rozmotat se v tom afektu ze sluchátek. 

Ale k věci:

Sobota 11. 07. - Celodenní pochoďák po San Franciscu. Jak už jsem se zmiňovala na FB, místní ulice nejsou do kopce, ale rovnou jaksi kolmé. Trochu mi to připomnělo léto 2011, kdy jsme šli "sbírat čučoriedky" na Minčol.

Nedělě 12. 07. - Válendo grando! Vyslala jsem M. běhat samotného a sama se u bazénu věnovala závodu o to, kdo získá jako první humří barvu. Hádejte, kdo vyhrál.

Pondělí 13. 07. - Po třech dnech neběhání to šlo překvapivě příjemně - bolesti jsem překonala už na 2. km a zvyšuju vzdálenost! Taky jsem si s sebou poprvé vzala telefon, abych mohla přidat sportovní selfíčka a M. nebrblal, "že na text bez obrázku neni nikdo zvědavej." Večer jsme pak zajeli do Walmartu pro kola za 90 dolarů, schválně, kolik toho s námi vydrží. Musím přiznat, že zmlsaná vlastním kolem jsem podlehla značné mrzutosti a následně upadla do apatie kvůli nedostatečné výbavě a nepohodlí, ale to se poddá. 

Baf! Slibuju, že tohle bylo poprvé a naposled, už to nikdy neudělám :)

 

Úterý 14. 07. - Jak už jsem se zmínila výš, šlo o plavací den. 60 bazénů na zahřátí + večer kratičký výlet na kolech, aby se vidělo, jak to na nich půjde.

Helmy s kšiltem se tu moc nenosí, frčí škopky!

Středa 15. 07. - Po přestávce jsem zase vyběhla a bylo to fajn, fajn, fajnový. Jedná se asi o můj letošní rekord, i když samozřejmě nejde o výsledek k chlubení se.

Čtvrtek 16. 07. - Nemoudré rozhodnutí. Ale víc to asi nebudu komentovat, po rozkliknutí uvidíte sami.

Pátek 17. 07. - 40 bazénů a psychická příprava na zítřejší pochoďák po San Jose ve 30°C.