A je to tady. Trvalo mi sedm dní, než jsem ze sebe vysypala úvodní příspěvek a hned na to jsem se s tím druhým zpozdila oproti plánu. Zdá se, že tomuhle blogu bude vládnout anarchie. Budiž mi ale výmluvou omluvou, že jsem se věnovala dalšímu sebevzdělávaní v oblasti kultury a můžu vám tak aspoň vřele doporučit báječný film Away we go s hromadou známých tváří (kdo miluje Maggie Gyllenhaal jen trochu jako já, ten si chrochtne, její role sice není dvakrát významná, ale užívá si ji naplno) a skvělou knížku Muž jménem Ove, která jen dokazuje, že si severská literatura svůj současný boom právem zaslouží. Obě díla rozesmějou, dojmou, možná i rozpláčou, rozhodně však zahřejou u srdce.
Teď ale k věci. Slíbila jsem, že se tu každý pátek objeví týdenní report aktivit, kterým jsem se věnovala, a protože tenhle den plánuju zachovat, proběhlý víkend se promítne až do příštího příspěvku. Jen naznačím, že byl hodně o chůzi, a to po San Francisku, které si vyslouží samostatné povídání :)
Sobota 4. 7. - Je ve znamení prozkoumávání terénu pro běh, hledání nejlepších míst k večeři, nákupů základních potravin a taky oslav Dne nezávislosti. Celkem jsme napochodovali kolem 20 km a usoudili, že nutně potřebujeme kolo nebo auto, nechceme li zabít celý den cestou do obchodu.
Neděle 5. 7. - Po předchozím pátrání nejvhodnější běžecké trasy jsme se už najisto vydali na Steven's Creek Trail, na kterou se lze napojit ihned za silnicí zhruba 200 m od domu. Jde o 11 mil dlouhou stezku pro cyklisty, běžce i chodce, která vede až do zátoky, takže s přibývajícím silným větrem od vody musíte makat víc a víc, ačkoli běžíte po rovince :) Kolem stezky jsou každou míli "pítka" a lavičky, takže i začátečník tady má nějaké záchytné body. Po sedmé hodině ranní to tady vypadá jako na dálnici, všichni si chodí zasportovat před prací, případně vás smetou ajťáci na kole mířící do Googlu nebo Microsoftu.
První výběh tedy za 6 km a funím jako parní lokomotiva.
Pondělí 6. 7. - Vyprovodím M. do práce a vydám se protáhnout svaly sama. Dalších 6 km po stejné trase a už sice nefuním, ale jde mi to o poznání pomaleji, když se nesnažím dotáhnout svýho chlapa.
Úterý 7. 7. - Fail! Moje plochá chodidla odvykla pohybu a ozývá se známá bolet vystřelující do holení a lýtek. Běh jsem musela ukončit ve vzdálenosti 2,5 km a zpět jsem došla pomalou chůzí. Doma si pohyb vynahrazuju alespoň posilováním břicha a rukou.
Středa 8. 7. - Nohy nechávám odpočinout v bazéně - 40 kousků. Nevím sice, jak je dlouhý, to se ještě zjistí, zatím ale tipuju kolem 20 m.
Čtvrtek 9. 7. - Ranní plavání se mi líbí čím dál víc, dávám 50 bazénů. Večer po práci se s M. vyrazíme i proběhnout opačným směrem trasy. Stezka vede přes a pod dálnicemi, žádný krásný výhled se nekoná, takže asi nadále zůstanu věrná cestě k vodě kolem NASA. Nohy mě pořádně zlobí, ach jo.
Pátek 10. 7. - 30 bazénů, víc jsem nestihla, nevyskočila jsem z postele dostatečně brzy a v 8:30 už mě čekali rodičové na skypu :)
Vím, nejde sice o vrcholové výsledky, ale nějak se začít musí a tenhle přístup i s razantní změnou jídelníčku začínají přinášet první ovoce, hurá! Mimochodem zítra (v pondělí) si jedu pro kolo a podařilo se mi zkontaktovat (skoro)místní tým dračích lodí, se kterým budu moct trénovat. S kapitánkou ještě probereme podrobnosti a snad už v příštím reportu uvidíte i nějaký trénink na lodi.
 |
| M. mi nadává, že tu není žádná fotka, že by to chtělo alespoň ilustrační obrázky, protože jinak se to nedá číst. Hromada odkazů prý nestačí. Tak já slibuju, že na příště pořídím spoustu upocených selfíček a tady máte zatím bramboru. 9gageři pochopí, ostatní prominou. |
Žádné komentáře:
Okomentovat